#460 „BUDEM JEN KAMARÁDI“

Inkriminovanou formulku jsem už víc jak deset let neslyšel.  Ale pořád mě budí ze snů a pořád mi zní v uších jako to největší dílo satanášovo od vynálezu rybího tuku.

Tahle věta totiž naprosto neodmyslitelně patří k neohrabanejm začátkům milostnýho života. Člověk se zabouchne, z letmýho dotyku u tabule jasně odvodí, že ctěná slečna plánuje v příštím pololetí pravidelně provozovat orální sex na školních záchodcích, a když mu ještě během písemky půjčí kružítko, už si je naprosto jistej, že nazrál čas a musí se jít do akce. Sebere odvahu, vytipuje noc, kdy bude nejvýhodnější poměr mezi uhrama na jeho čele a promilema alkoholu v těle daný holky, a nekompromisně udeří. Většina z nás, romantickejch duší, si tuhle misi dlouho plánovala, ideálně ve formě mistrovskýho proslovu, u kterýho by zjihla a o líbačku prosila i Dana Drábová. Výsledek pak sice končil u zmatenýho blábolení, zpocenejch rukou a pocitu absolutního trapna, a logicky i u odmítnutí. Ale nic z toho nebolelo tolik jako konkrétní reakce ctěný holčiny: „Víš co, seš moc fajn, ale budem jen kamarádi.“

Jde říct milion a jeden argumentů proč ne. Ale KURVADRÁT nikdy, fakt nikdy by neměl znít „Budem jen kamarádi“. Jednak je to ta nejklišovitější úhybná věta, která vůbec nehledí na to, že ze sebe dotyčnej vymačkává veškerý city a pravděpodobně v příštích několika dnech nebude mít chuť ani masturbovat. Je to trapná fráze, v níž není dost úcty k tomu odpálkovat dotyčnýho s aspoň minimálním zájmem a námahou. Hlavně jde ale o naprosto lživej plk, protože kamarádství je nic proti zásu… pardon, vztahu, a hlavně o to pravý přátelství většinou ani nejde, páč jakmile opadne zamilovanost, v drtivý většině případů se zjistí, že šlo jen o jednostranný hormonální pouto ad hoc (přičemž slovem hoc myslí latiníci poštěvák).

Věta „Budem jen kamarádi“ pomíjí stovky reálnejch, klidně i zraňujících, ale upřímnejch důvodů a nahrazuje je blábolem. Je to fráze na pěst. S určitostí podle ní poznáte ženskou, která za to fakt nestojí.

Chápu, že tenhle blog asi nečtou kluci od třinácti do sedmnácti let, jimž bude tohle info nejvíc prospěšný, ale budu doufat, že si mě třeba všimnou v Bravu a přetisknou mě v nějaký obskurní růžový rubrice. Protože, jak říkám, tahle věta patří k začátkům milostnýho života stejně neodmyslitelně jako kondom, kterej pro případ „co kdyby náhodou“ nosí puberťák pořád v zadní kapse kalhot a každej kvartál ho musí měnit za novej, protože „co kdyby náhoda“ se ani náhodou nekonala. Zato obal na šprcku už se stihl durch prošoupat.

Follow

Inkriminovanou formulku jsem už víc jak deset let neslyšel.  Ale pořád mě budí ze snů a pořád mi zní v uších jako to největší dílo satanášovo od vynálezu rybího tuku....