#451 HONZA VOLF (TEN, CO NEUMÍ HRÁT GOLF)

Na gymplu chodila o ročník níž jedna dívka, která měla vlnité havraní vlasy, židovský původ a olbřímí ňadra. Dnes už si nejsem jistý, jestli jsem ji tenkrát něžně miloval láskou čistou a nezkaženou, nebo mě prostě jenom fascinovaly ty její kozy, každopádně přesně vím, kdy mě tento cit či chtíč navždy opustil. Stalo se tak v den, kdy jsem od ní jako dárek k narozeninám dostal sešitek na zaznamenávání telefonů, jehož autorem byl Honza Volf.

Z máločeho dávim tolik, jako z tvorby Honzy Volfa. Absolutní sliz. Infantilní říkanky s kulhajícím rytmem zcela rezignující na to, že v češtině existuje něco jako přízvuky. Banální rádobymoudra prosolený zběsilým množství lidiček, človíčků a dalších fetišů laskavýho náhledu na svět. Miluju Stopařova průvodce pro galaxii, ale jsem přesvědčen, že v jedné věci se mýlí: verše Honzy Volfa spolehlivě strčí do kasy Vogony, Azghoty i Paulu Nancy Millstone Jenningsovou.

Jsem proti cenzuře, chápu svatý právo každýho tvůrce na uměleckou svobodu. Stejně si ale myslim, že by měl Honza Volf přestat psát. Protože podle mě za každou jeho novou básničku šlápne nějakej človíček v Africe na nášlapnou minu. A ta mu pod tim krásnym africkym sluníčkem utrhne nožičku.

Follow

Na gymplu chodila o ročník níž jedna dívka, která měla vlnité havraní vlasy, židovský původ a olbřímí ňadra. Dnes už si nejsem jistý, jestli jsem ji tenkrát něžně miloval láskou...