#450 OVOCE V PISOÁRECH

Půjdu asi proti pokroku a gastrotrendům, ale to je mi putna – tady se totiž musí ozvat selskej rozum a říct ne. Odmala nás totiž rodiče učili úctě k jídlu. Člověk se nemusel u stolu zrovna modlit, a přesto pochopil, že poživatelný jídlo se nevyhazuje ani se nesplachuje zbytečně do jímky. V nejhorším se leda předhodí prasatům nebo jinýmu domácímu zvířectvu. Jenže pokrok nezastavíš, západním trendům se nevyhneš, a tak se i v naší vzkvétající zemi začalo jídlo házet rovnou do hajzlu.

Čtenářky asi neví, o čem je řeč, ale pány určitě už párkrát ten pohled dolů překvapil: V pisoáru nejsou jakýsi voňavý mýdýlka ani malinká fotbalová branka s kopačákem (většinou čurací zápasy vyhrávám, takže nic proti tomuhle rozvernýmu sportu). Na porcelánu ale leží nakrájenej pomeranč, citron nebo limetka. Hezky to vypadá, prvních deset minut to i mile voní. Ale chlapovi, kterýmu se ještě nerozpadl základní žebříček hodnot, se musí chcaní na jídlo prostě eklovat.

V tuhle – jinak slastně uvolňující – chvíli se mi vždycky vybaví lidi, který nemaj co jíst. Nekecám. Nejsem nějakej spasitel, Matka Tereza nebyla moje babička ani kojná a na problémy rozvojovýho nebo chudýho světa vlastně kašlu úplně stejně jako vy – hlavně dokud je doma v papučích teplíčko a teče pivo. Ale příčí se mi vědomí, že někde jinde na planetě nemá živej tvor co do huby, zatímco si tady já velkopansky chčiju na pomeranče. To už je přes čáru.

Můžete na to mít sto padesát dva odpovědí, ten základní postoj ale nepřebijete – já prostě nechci ve chvíli, kdy držím v ruce svoji bambitku, myslet na hladový africký děti a bezdomovce chroupající kůrku od plesnivýho chleba! A tyhle pročuraný limetky mě k tomu pořád dokola nutí.

Tomuhle se říká „toilet-fusion“: Starý a nový hajzlokrasy dohromady.

Follow

Půjdu asi proti pokroku a gastrotrendům, ale to je mi putna – tady se totiž musí ozvat selskej rozum a říct ne. Odmala nás totiž rodiče učili úctě k jídlu....