#433 FACEBOOKOVÝ TRYZNY

Nedávno jsem si na pár týdnů zrušil Facebook; poprvé jsem to udělal už před lety, ale tenkrát to bylo jen takový okázalý gesto kvůlivá jistý dotyčný (a mimochodem to moc dobře fungovalo, hned druhej den psala, co se mnou je). V srpnu jsem ale měl práce nad hlavu, takže omezení sociálních aktivit bylo rozumnou cestou, jak se z toho všeho nezbláznit – a taky mě prostě zajímalo, jestli o něco zásadního přijdu.

Myslim, že jsem nepřišel o nic. Facebook jsem sice po pár týdnech obnovil, ale spolehlivě jsem si ověřil, že poměr množství věcí zábavnejch, zajímavejch a užitečnejch vůči balastu je na Facebooku nesrovnatelně menší, než třeba na Twitteru. Jasně, při některejch událostech (jako je třeba současná metanolová aféra) je Facebook docela dobrym zdrojem nekorektních vtipů a černýho humoru. Ale jakákoliv smrt slavný osobnosti dělá z Facebooku slizem přetýkající místo, kterýmu je lepší se vyhnout.

Západní civilizace je v mnoha ohledech pěkně zkurvená, mimo jiné i v přístupu k přirozený smrti jako k největšímu neštěstí. Vážně netušim, co lidi vede k tomu, aby se ve svejch statusech vzájemně utvrzovali ve strašlivym smutku nad smrtí člověka, kterýho osobně neznali a kterej osobně neznal je.

Říkejte mi klidně cyniku, ale když čtu ta nejhorší klišé jako “odešel Pan Herec” (ano, včetně těch velkejch písmen) nebo “potkala jsem ho před pár dny na natáčení, usmál se a chvilku se na mě zadíval – bylo to tak silné, že dneska opravdu pořád cítím ten krásný lidský kontakt”, cítím mnohem víc odpor k pisateli než nějakou pietu vůči zesnulýmu.

Follow

Nedávno jsem si na pár týdnů zrušil Facebook; poprvé jsem to udělal už před lety, ale tenkrát to bylo jen takový okázalý gesto kvůlivá jistý dotyčný (a mimochodem to moc...