#406 KLÍŠŤATA

Jsem chlap. Nebojim se myší, nedělaj mi problémy pavouci, i s vosama a sršněma se vzájemně respektujeme. Jestli mě ale něco děsí, jsou to klíšťata. Fuj, stačí mi to slovo napsat a naskakuje mi husí kůže. Znám opravdu odporný živý organismy, jako jsou třeba Jiří Paroubek nebo Michal David. I tihle dva pánové jsou ale o trochu vyšší formy života než klíšťata.

Je to zvláštní, ale do nějakých patnácti let jsem víkendy a prázdniny pravidelně trávíval z větší části v lesích jižních Čech, kde samozřejmě nebyla o klíšťáky nouze, a vytáčení jejich tělíček zavrtaných kusadly do mého těla byla vcelku obvyklá aktivita. Od té doby se mi ale cizopasníci vyhýbají a ve mně pomalu roste fobie, která nevim, jak se jmenuje.

Zvládnul jsem párkrát s velkym sebezapřením klíště vytáhnout; třeba mýmu šestikilovýmu kocourovi, když byl ještě malý kotě a poprvé a naposled jsem ho zkusil vynést zadovádět si před panelák. Moc nedováděl, spíš čtvrt hodiny ležel přitisknutej břichem k trávníku a členovec se mu mezitím zakusoval do packy; přítelkyně tehdy řekla, že vytáčení klíšťat je chlapská práce a odešla omdlít, takže nebylo zbytí.

Ale představa, že se ten členovec zakousne do mojí pokožky, je naprosto děsivá – a děsivější s každym dalšim vejletem do hvozdů, ze kterýho si spoluvýletníci přivážej krví nacucaný ektoparazity na nepříjemně citlivejch částech těla a já pořád nic. Bojim se, že až se do mě jednou nějakej zakousne, vrátí mi to všechno i s úrokama encefalitidou.

Ano, asi by tady měla být fotka klíštěte, ale hnusí se mi natolik, že sem dám radši Olgu Lounovou. Má s tim někdo nějakej problém?

Follow

Jsem chlap. Nebojim se myší, nedělaj mi problémy pavouci, i s vosama a sršněma se vzájemně respektujeme. Jestli mě ale něco děsí, jsou to klíšťata. Fuj, stačí mi to slovo...