#377 ZAPOMENOUT NA KONCERT

Historie se tak trochu opakuje. Nejít na koncert, na který i přes zoufalou vyprodanost mám lístky, to už tu nedávno bylo (ehm, ehm, Electronic Beats, ehm, ehm), ale o těch jsem alespoň věděla. To, že jsem se v 7 večer na „5 minut natáhla“ a najednou bylo pět ráno, to je sice smutnej příběh, ale neměla jsem se ukládat do vodorovný polohy. Ale ÚPLNĚ zapomenout na podobně vyprodaný koncert a vzpomenout si na to někdy kolem jedenáctý, když na Instagramu vidíte fotky, to je úplně zbrusu nová úroveň demence, gratuluju, Achjo Bitch!

Měli jsme prostě se Š. dlouho, předlouho koupený lístky na včerejší Neckářův křest. Myslím, že chyba je právě v tom dlouho, předlouho, protože jsme se včera ráno ujistili, že večer určitě nic nemáme a nikam nemusíme, takže co nám brání v tom, abychom celej den hráli stolní tenis a večer se dívali v televizi na Atentát a vzpomínali na Gabčíka a Kubiše, žejo. Heydrich umřel, Němci v kryptě, hrdinové mají poslední náboj, všude voda a pak se mě Š. pobaveně zeptal, jestli vím, co se dnes tak jako v Praze, krom oslav 70. výročí, dělo. Nenapadlo mě vůbec, ale vůbec nic.

Neckář i  Švandovo divadlo se mi poněkud vymazalo z mozku a mně zůstaly lístky pro pláč. Docela mě to, musim říct, sere. Kdybych měla práci a nemohla tam jít nebo kdyby mi bylo blbě, tak prosim, to by se nedalo nic dělat, ale přes veškerou velikou úctu, kterou k oslavám výročí atentátu na Heydricha chovám, jsme se na ten film mohli kouknout asi tak cca jenom kdykoli jindy než v den, kdy máme celkem vzácné lístky na křest, který už se, kromě dneška, kdy ale lístky nemáme, opakovat nebude.

Achjo.

Follow

Historie se tak trochu opakuje. Nejít na koncert, na který i přes zoufalou vyprodanost mám lístky, to už tu nedávno bylo (ehm, ehm, Electronic Beats, ehm, ehm), ale o těch...