#374 PÁLENÍ ŽÁHY

Posted: Květen 23rd, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 1 Comment »

Kdo čekal, že s narozením Attily juniora se zde v množství menším než malém začnou objevovat hejty inspirované otcovstvím, zatím se dost mýlil. Attila junior je totiž náramnej pohodář a otcovství je zatim super; dneska se tedy po nějaké době zase jednou zaměřím na tadyto zdravíčko.

O pálení žáhy i o dalších problémech Ignáciuse Reillyho pojednává epochální kniha Spolčení hlupců a když jsem ji kdysi hltal, připadal mi popisovaný problém velmi zábavný. Chyba lávky: pálení žáhy je hnus. Je to přesně ten typ pocitu, kterej si nedovedete představit, dokud to na vás jednou nepřijde – a když to pak jednou přijde, víte přesně, že je to právě tohle. Pocit, že máte v žaludku sopku, ta vám chrlí žhavou šťávu do jícnu a vy s tim nemůžete nic moc dělat.

Nutno teda přiznat, že jsem pálení žáhy zažil doposud pouze dvakrát, přesto je to zcela regulérní důvod k hejtu, i proto, že na rozdíl od tématu kohoutkové vody v hospodách, kdy důvodů k hejtování je čím dal míň, v tomhle případě bude důvodů k hejtování čím dál víc. To je totiž u hejtů týkajících se zdravíčka smutnym pravidlem.

Dodám přitom, že když mě pálila žáha poprvé, měl jsem aspoň pocit, že si to vlastně tak nějak zasloužim, protože den předtím jsem se zúčastnil slivovicové smršti a chápal jsem, že se mi moje pylorická záklopka snaží naznačit, že takhle teda ne. V neděli, kdy mě pálila žáha podruhé v životě, jsem jedl jenom kuskus a lehce pikantní polévku z červené čočky, což, přiznejme si, nejsou zrovna pokrmy, po kterých by člověk pálení žáhy očekával, a to mě na tom sere teda absolutně nejvíc.

«
»