#361 FRISBEE

Začala parkovací sezona. Parkovací ve smyslu, že se dá chodit ven a pobejvat v parku. Přes dlouhý seznam blahodárných účinků a nesporných kladů, které bytí v parku přináší, je pár nešvarů, které mi ani tak moc nevadí, jakože mě fakt serou. Stupidní házení si frisbíčkem je jejich vlajkovou lodí.

Jojojo, chápu, že bez venkovních her a hrátek by to nešlo a když procházím kolem lidí s hakisem, je mi to srdečně jedno. Badminton je supr, pétanque je taky neškodnej (pokud vám koule nespadne na nohu), hraní na bubínky je příšerný a třeba takovej kroket je vyloženě stylovej. Ale frisbee? Dyť to je vysloveně o hubu a to nejenom těch, co si s létajícím talířem pohazujou, ale i všech, co mají jako na potvoru zrovna cestu kolem.

Uznávám, že frisbee jsem hrála jen několikrát, moc mi to nešlo a moc mě to nebavilo. Ale na to, aby mě to sralo, mi fakt úplně stačí to vidět u jiných. Mám celkem bujnou fantazii a jen co koutkem oka zmerčim, že si s tim nějaký dementi (nebo dementi a pes) pohazujou (a moc to neovládaj), už před sebou vidím jednoduchou řadu: letící frisbee – můj obličej – frisbee v čele – spoustu krve – sanitka – bezvědomí – hrůza – atakdále atakdále…

Vášeň lidí pro tento „sport“ prostě nikdy nepochopim. To se, sakra, lidi ničeho nebojíte? Dyť to je vražednej nástroj! Dyť to bolí! Proč si neházíte s něčím měkkým a gumovým, ha?

Tento obrázek naprosto shrnuje veškeré mé pocity ohledně nenáviděného smrtícího kusu plastu.

Follow

Začala parkovací sezona. Parkovací ve smyslu, že se dá chodit ven a pobejvat v parku. Přes dlouhý seznam blahodárných účinků a nesporných kladů, které bytí v parku přináší, je pár...