#336 ROMAN JANOUŠEK

Nedělám si o týhle zemi žádný iluze. Mám pocit, že chorobná provázanost politickejch a ekonomickejch šíbrů dosáhla obludnejch rozměrů; moc ovšem nevim co s tim dělat. Volby, říkáte? Můj hlas je pouhopouhé prozatím; párkrát jsem u nějakejch voleb byl, ale nikdy můj hlas o ničem nerozhodl. Poslední dobou už tam nechodim; slovo “českej politik” se podle mě stalo v podstatě synonymem slova “zmrd”, stejně jako se to stalo slovu “podnikatel” v ranejch devadesátejch, za což chudák slovo “podnikatel” dlouho trpělo.

Člověk, kterej sedne ožralej za volant, hodně riskuje. Člověk, kterej ožralej nabourá, je trouba. Člověk, kterej ožralej nabourá, ujede a posléze úmyslně přejede ženskou, kterou naboural, je… jak to říct. Snažím se moc nesoudit, kdo je dobrej a kdo zlej, abych sám nebyl souzen. Nemůžu si ovšem pomoct, tohle je pro mě z hlediska libovolné akceptovatelné etiky jednoznačně zločin v tom prvotním slova smyslu, zlý čin. Udělal jsem za život pár zlých věcí, určitě. Ale když to srovnám s panem Janouškem, tak ty vole, Janoušek jede extraligu, já tak maximálně divizi.

Vim, že chození do vězení je v současný době velký téma; hysterie kolem “zavírání za umění” mě teda srala nehorázně. Nezavírá se samozřejmě za umění, zavírá se za nezaplacení peněžitého trestu uloženého soudem; a já jsem rád, že to tak je, protože alespoň něco málo v soudnictví téhle země funguje — byť bych samozřejmě chtěl žít v zemi, která Týcovi za panáčky nedá peněžitý trest, ale spíš metál nebo aspoň nějakej honorář.

Takže chci říct, že naštěstí nejsem právník, protože spravedlnost má bejt slepá a měřit každýmu stejnym metrem a kdesi cosi a vůbec jí to zejména v tomhle případě nezávidim. Ale že sám za sebe doufám, že pana Janouška zavřou, až zčerná.

(“Aniž bych samozřejmě čekal, že se tak stane,” poznamenal hořce.)

Follow

Nedělám si o týhle zemi žádný iluze. Mám pocit, že chorobná provázanost politickejch a ekonomickejch šíbrů dosáhla obludnejch rozměrů; moc ovšem nevim co s tim dělat. Volby, říkáte? Můj hlas...