Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #315 KDYŽ MUSÍM JÍT ČŮRAT

#315 KDYŽ MUSÍM JÍT ČŮRAT

Posted: Únor 27th, 2012 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | No Comments »

Slyšela jsem, že vyčůrání se je jeden z nejúlevnějších pocitů na světě. Že takhle bezvadný není ani sundání boty, co je vám malá. Že takhle dobře vám nebude ani po orgastickém orgasmu. Že je to stav, který se nedá ničím nahradit ani ošidit.

S čímž naprosto souhlasím. Jenže události, stavy a pocity, které kvůli tomu člověk mnohdy podstupuje, naopak patří do kategorie DO NOT WANT, a to tak, že hodně.

Tak například, když zmrznete cestou ze sprchy do postele a to, že chcete jít na záchod vám dojde přesně ve chvíli, kdy začne ta peřina konečně plnit funkci peřiny. A co teď… Vydržet do rána a nevyspat se? Opustit postel a zase šíleně mrznout?

Tak například, když se vám chce čorat na premiéře v Národním divadle a samosebou sedíte přesně uprostřed 2. řady. A co teď… Riskovat jako Tycho de Brahe a vydržet? Zvednout celou řadu, zkazit všem zážitek a znepokojit umělce na podiu?

Tak například, když jste na koncertě a bojíte se odejít z těžce nalezeného místa a riskovat, že ještě navíc přijdete o píseň, kvůli které jste přišli. A co teď… Neužít si koncert kvůli bolesti u močového měchýře? Odejít na záchod a postavit se do fronty za 30 ks pomalu čůrajících barbienek holek?

Tak například v autobusu do Londýna, zrovna po velké zastávce na benzínce, kde sice je WC, ale řidiči už v Praze oznámili, že na záchodě je kamera, která je propojena s televizemi. A co teď… Riskovat, že místo Kdopak to mluví 2 se program přepne a celej školní výlet, vč. učitelek uvidí tak max. čůrající Achjo Bitch (podotýkám, že mi bylo 13 let a některé fóry mi holt ještě unikaly)? Nebo radši čekat jednu věčnost na další pumpu a modlit se, aby to moc neházelo?

Tak například, když píšete hejt v hotelovém baru, pijete u toho pivo a záchod je o patro a kus cesty níž. A co teď… Nasrat se ještě víc a vydat se na cestu dalekou, předalekou (protože TEĎ mám pocit, že to je minimálně hodinu cesty)? Nikam nejít a nechat se otravovat fyzickou potřebou tak, že na to ještě do rána nezapomenu?

A to jsou, panstvo, jenom příklady. Situací a případů, kde a kdy je čůrání nevhodné a nechtěné a nežádoucí je samozřejmě zilión a já bych se tady z nich strašně ráda vypsala.

Ale bohužel se musím zvednout a jít vy-víte-kam.

Abych zjistila, že se mi na záchod vlastně nechce, protože, jak říká Attila, myšlenka „nechce se mi na záchod“ je víceméně self-fulfilling prophecy, achjo…

Ale nebojte se, zas tu pro vás mám dvě uklidňující informace…

1. už vám nejsou čtyři a nepočůráváte se mimoděk a to je, v tomhle zlym světě, furt ještě dost winning!

2. chlapeček z Bruselu chčije už od nějakýho 17. století… Br.rr.rrrrr.

«
»