#308 „VÝJIMKA POTVRZUJE PRAVIDLO“
Posted: Únor 16th, 2012 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 9 Comments »O svym vztahu k dementním komentátorům jsem tady už rozkládal; nutno ovšem přiznat, že dementní komentátoři maj tu pozitivní vlastnost, že mě jednou za čas přivedou na nějakej ten hejt. Naposledy se to povedlo ňoumovi, se kterym jsem vedl přibližně následující debatu:
Ňouma: “Neexistuje dobrej českej sitkom.”
Já: “Taková normální rodinka.”
Ňouma: “To je výjimka a výjimka potvrzuje pravidlo, takže jsem stejně měl pravdu.
Ó nikoliv, ty debile. Člověk, kterej napíše něco takovýho, se zcela spolehlivě doživotně diskvalifikuje z příslušnosti k myslícím bytostem, protože je sice schopnej opakovat věty, který někde zaslechl, ale zamyslet se nad jejich smyslem a významem je zjevně nad jeho síly. Pokud mluvíme o pravidlech jako o univerzálních tvrzeních, který platí za všech okolností, čili třeba o větách “všichni lidé jsou smrtelní”, “dva předměty na sebe působí takovou a takovou gravitační silou” nebo “neexistuje dobrej českej sitkom”, tak výjimka pravidlo pochopitelně nepotvrzuje, ba naopak: výjimka pravidlo vyvrací.
Rčení “výjimka potvrzuje pravidlo” samozřejmě nevzniklo z ničeho; Cicero při obhajobě Balbuse prohlásil, že exceptio probat regulam in casibus non exceptis, tj. výjimka potvrzuje pravidlo v nevyňatých případech (latiníkům a lingvistům všeobecně se omlouvám, že vypouštím rozbor rozdílů mezi probare a firmare, které se občas také používá), z čehož se stala běžná právní zásada popisující stav, kdy popis výjimky implicitně obsahuje popis pravidla platného ve všech ostatních případech. Mluvim moc složitě? Tak si představte značku zákaz zastavení s doplňkovou tabulkou, na který je napsáno Po-Pá 8-10, 16-18; tahle značka definuje pravidlo, že na daném místě se dá kdykoliv zastavit, s výjimkou čtyř hodin každý všední den. Kapišto?
Takže mnohem vhodnější by bylo říkat “zdůraznění výjimky potvrzuje existenci pravidla”, ale chápu, že je to dlouhý a tak dobře to neřiká. Stejně mi ale přijde smutný, že odhadem 99 % lidí se nad tou větou nikdy nezamyslelo a hrdě ji používaj, kdykoliv slyšej „výjimka“ nebo „pravidlo“, protože maj asi pocit, že dyž už se to řiká, tak to přece muší bejt pravda. Tak ne, vážení, ani náhodou.