#298 SAMOZVANÍ MYČI PŘEDNÍHO SKLA

Kdo jezdí autem po Praze, musí to znát; mně se to teda stalo na víc místech, ale nejčastěji na mym nemilovanym Letenskym náměstí, když přijíždim autem směrem z Korunovační a zastavim na červený, najednou tam jsou, jeden, jednou už i dva, asi tam maj někde blízko hnízdo.

Mluvim o těch lidech, co se mi vrhnou k přednímu sklu a začnou po něm špinavou hadérkou šudlat pyl a mrtvý brouky, co mi na to napadali pod kaštanem Nad Královskou oborou. Ty vole, apage, Satanas! Moje přední sklo, kurva, můj hrad!

Tak jednak to nikdy pořádně neumejou. Ne, pardon, já teda nejsem nějak cimprlich na čistotu, to v žádnym případě. Ale když už něco dělám, dělám to pořádně. Když luxuju, tak lezu pod postele a odstavuju malý skříňky; když meju přední okno, tak na něm nesmí zůstat jediná šmoužička. Kdyby tyhle typové byli disidenti za komanče, museli by bejt v kotelnách, protože mytím voken by si nevydělali ani na slanou vodu.

V mnoha ohledech lidskýho činění jsem vcelku pohotovej, jenže členové tohohle guerilla washing teamu mě poráží na hlavu. Během půlvteřiny stihnou namydlit půlku předního skla a pak už je mi blbý začít nějak bouřlivě protestovat a místo toho si začnu šacovat kapsy, hledat drobáky a mumlat si: “Moje peníze, moje peníze.”

Jasně, nemusim jim dávat nic. Čoika by se jistě postavila na moji stranu, ale to bohužel nikterak nepomůže mýmu problému. Já se těch lidí prostě bojim. Jo, bez prdele se jich bojim, někdo se holt bojí pavouků, někdo klaunů, někdo, třeba Attila, se bojí typů jako jsou tyhle. Možná je to jenom moje utkvělá představa, ale jsem přesvědčenej, že ty lidi dycky mívaj mizerný zuby a vytřeštěnej pohled, což mi smrdí perníkem natolik, že i když jsem měl už milionkrát chuť zamknout auto a pustit ostřikovač, zatim jsem si to nikdy nelajsnul.

Follow

Kdo jezdí autem po Praze, musí to znát; mně se to teda stalo na víc místech, ale nejčastěji na mym nemilovanym Letenskym náměstí, když přijíždim autem směrem z Korunovační a...