Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #247 SLUCHÁTKA

#247 SLUCHÁTKA

Posted: Listopad 21st, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 62 komentářů »

Původně se dnešní problém měl jmenovat Špatná sluchátka nebo Problémy se sluchátky, ale pak mi došlo, že to je zbytečné. Za můj, byť relativně krátký život jsem se už pár věcí naučila a jednou z nich je, že žádná sluchátka nejsou dobrá, protože se dřív nebo později prostě musí nutně rozbít a snad úplně všechna se zamotávají. Název „Problémy se sluchátky“ je taky dementní, protože je vám asi jasný, že tady se nedočkáte žádnejch rozkošnejch příběhů o lásce, sluchátkách a rozkvetlé louce, to by bylo tak úvodem vše, jdeme dál.

Vzhledem k mému hluboce zakořeněnému přesvědčení nepotřebuju kupovat a mít superkvalitní sluchátka. Nevím, jestli je to jen můj případ (a je mi to jedno), mně by se to prostě nevyplatilo, když co měsíc z různých důvodů potřebuji nová. Co do kvality a vzhledu se tedy spokojím s průměrem, protože:

Problém první – potichu hrající sluchátka. Taková jsem teď objevila u nás na stole. Byla tam asi troje bílá (ehm, ehm) sluchátka a já si zrovna vylosovala taková, která hrála těsně na hranici slyšitelnosti. Nedejbože, když kolem mě pak na ulici projela tramvaj nebo když začaly odbíjet kostelní zvony. To jsem z těch mp3trojek fakt neměla už vůbec nic a mohla se jenom proklínat za to, že si ta sluchátka vůbec dovolila tam na mě číhat a lákat mě do pasti.

Problém druhý a závažnější – když hraje jenom jedno sluchátko. To může člověka přivést do blázince, sem si tím skoro úplně jistá. Zapnete si hudbu a máte pocit, jakoby vám to kurva hrálo jen na jedno ucho. Vyndáte si jedno sluchátko a hudba stále hraje. Aha, řeknete si, vyndáte si to druhé sluchátko a neslyšíte NIC. Nejnepříjemnější způsob poslouchání hudby vůbec a přesně tohle se mi stalo, když jsem jednou v životě zatoužila po drahých, krásných a jasně červených sluchátkách, na která jsem si navíc dávala pozor. Takže tak.

Přeskočím kapitolu čouhající drátky a dráty, protože to bych tu byla do rána, a to už jsme na konci a zároveň u každodenního, příšerného voseru, kterému se nedá zabránit, i když si sluchátka pokaždé pečlivě obmotám kolem ipodu a opatrně je položím do kabelky. Do doby, kdy můžete přehrávač poslouchat z kapsy, se to snažím ignorovat, ale ono se to vždy dřív nebo později dostane do stádia, kdy se délka sluchátek zkrátí na 5 cm a pak je třeba začít rozmotávat – už je vám jasné, o čem mluvím, ne?

Moje sluchátka by se v žádném turistickém ani skautském oddíle prostě neztratila…

«
»