Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #240 OTRAVNÍ ALKOHOLICI

#240 OTRAVNÍ ALKOHOLICI

Posted: Listopad 9th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 25 komentářů »

Všechno co Bůh dělá, dělá pro moje dobro, a každou překážkou se něco nového učím. Ježíšikriste! Ještěže nejsem věřící a nemusím si tohleto opakovat pokaždé, když za mnou přijde nějaká zoufalá existence. Nebojte, nepřitahuju je v normálním dením provozu, resp. ano, taky se to může stát, ale tam ten počet otravů rozhodně není tak znepokojující, jako když si vyjdu po půlnoci ven.

Vsadím se, že si teď říkáte „jéé, to já mám taky, taky za mnou vždycky někdo přijde a je opilej a říká mi blbosti“… Nic proti, nepřipadám si že bych zrovna kvůli tomuhle měla být výjimečná, ale NE, je mi líto, rozhodně nepotkáváte tak neodbytné chudáky jako já a rozhodně si v klubu, kde jsou i další lidi, nevyberou vždycky vás.

Člověk si chce po náročném dni a večeru, jak se lidově říká, „odrfknout“, a jde do podniku, kde se dá odfrkovat i pozdních hodin. Zpravidla tam člověk nechodí sám a rád by si třeba se svou společností v klidu popovídal. Jenže to už se k mému stolu blíží „cosi“, co si chce taky pokecat. Nebo se možná jenom rád poslouchá a bez publika ho to nebaví. Každopádně se nenechá jen tak něčím zastrašit a postará se o to, aby vám večer řádně narušil.

Jen letmo vybírám z pozoruhodných setkání poslední doby, ať máte hrubou představu o náplni dnešního hejtu:

– tajpek v růžových pantoflíčkách, kraťasech a tričínku, účes na Jágra a 130kg, co se nám představil jako Budapešť, nechtěl mi, ve spolupráci s obsluhou, dát pivo, protože mi „je tak třináct a půl a děti nepijou“, nesrozumitelně pak nade mnou stál a vykládal něco o pokutách a alkoholu. Pak se patrně rozhodl, že nám to řekne písní, a sázel do jukeboxu vály od Omegy, což je „Dívka s perlami ve vlasech“ od Aleše Brichty, v maďarštině a chtěl se mnou na to tancovat. No bylo to sexy, co vám budu povídat.

– pomatená žena oblečená napůl ve sportovním a napůl jako motorkářka (taková Jana Kratochvílová chudých), která nás celý večer bavila tím, že běhá líp než starej Zátopek a že jí to potvrdila Zátopková a že vlastně neběhá, že na stadion chodí mávat, pracovala pro ODS a má sice jejich klíčenku, ale nikdy v životě nebyla u voleb a v téhle flow se pak pochlubila slavným příbuzenstvem (Říká ti něco Adina Mandlová? Říká ti něco Lída Baarová? To je moje máma! Obě! Víš kdo je můj syn?! Víš kdo je můj syn? Můj syn je u divadla. Tak já ti teda povím, kdo je můj strejda…), pak jsem jí zcela vážně chtěla zavolat sanitku, což jí vyděsilo a přece jen se zdekovala – aby se uvolnilo místo pro dvojníka Milouše Jakeše…

– včerejší kombo, které obsahovalo staršího chlapa s projevem jedenáctiletého chlapečka, který měl kolem krku prázdný obal na akreditaci, ve vlasech zapíchnuté péro z holuba a byl to „začínající promotér, kterému už někdo kupuje pozemky na Czechtek“, pozval nás na svoje narozky do O2 arény, toužil nás napsat na guestlist Dj Tiesta a měl překrásné handmade vizitky (=propiska + lístek od piv). Ten byl ještě zlatej, protože se mu dalo říct, že si chceme s Š. říct něco osobního a důležitého, pro což on měl pochopení. Jeho následovníci byli ale zkušení mistři oboru Art of Trolling. Skutečně vypadali, jak poznamenali D. s M., jako posádka Černé perly, chyběl snad už jen hák a Johny Depp. Tito námořníci zevlovali v našem okolí a v pravidelných intervalech si stoupali vedle nás a kdykoli někdo začal vyprávět něco zajímavého, začal jeden z nich mluvit přes nás. Zkoušeli jsme to napřed po dobrém. Pak jsme je zkoušeli ignorovat, čehož jediná reakce byla, že zvýšili hlas, abychom si prostě povídat nemohli vůbec. Pak jsme to zkoušeli po zlém a když k tomu mluvení do mluvení přidali nějaký kecy na Š., už mě to fakt začlo srát, začala jsem na ně hystericky a sprostě ječet, připadala jsem si jak maniak, ale je to pak naštěstí samotný přestalo bavit.

A tak. Já vím, že druhá část story většinou bývá moje vina, protože mě to první 3 minuty baví a říkám si, že je to srandovní a dokonce na ty blázny reaguju. Po půlhodině poslouchání výplodů chorých lidí, kteří by měli být zbaveni svéprávnosti a né se potulovat po barech, mi to samozřejmě už tak brilantní nepřijde, jenže to už je pozdě. Achjo.

No prosim, to to ještě bylo legrační, na to já se právě často nechám nachytat. O to péro jsem vás nemohla připravit.

«
»