#200 ŽE MĚ POCHCALI V LETADLE

No to je nehorázný, dvoustej hejt is in da house today! A protože já i Attila jsme starý dobráci, zase jsme si připravili něco tak trochu extra. První stovku jsme oslavili vzájemným pohejtováním. Druhou stovku můžete spolu s námi prožít s historkami z podsvětí. Příběhy, které se skutečně staly. Legendy, od jejichž konání možná uplynul nějaký ten pátek, ale bolí to, jakoby se to stalo před půlhodinou. Dámy a pánové, vítejte u VELKÉ KŘIVDY.

Za týden to budu přesně dva roky. Odjela jsem narychlo vyzvednout svojí nejnejku do NYC a co vám mám povídat byl to výlet všech výletů, time of my life, zaručeně nejlepší čas a počasí a i přes pár problémů (á la achjobitch á la humr)… ale to je jedno, ty hezký věci sem nepatřej, žejo, takže zpátky k tématu.

Jedinej, zato ale pořádnej takříkajíc flek na bílém prostěradle byl let domů. Cesta tam byla božská. Napřed to teda vypadalo, že budu sedět vedle dítěte, který mi během půl minuty ukradlo sluneční brejle, vysypalo kabelku a jeho maminka to nemístně komentovala  slovy jako „necháme slečně ty brejle na hlavičce jo? Slečno, možná si najděte jiné místo, my tu ještě budeme mít tu kolébku na dítě a ono by vás to možná obtěžovalo…“ Možná? Mít na kolenou koš na dítě, který evidentně nehodlalo usnout vůbec nikdy, ale jděte, to bude bžunda, pojďme do toho! No díkybohu mě letuška usadila vedle cca osmnáctileté Rusky v teplákové soupravě, která uměla jenom rusky (chudinku jí hned na letišti sebrala policie, kdo ví, co měla za lubem, moc jsme si nepokecaly) a celou cestu jsem se dívala z okýnka, pila chardonnay, spala nebo si četla časopis. Krása. Nádhera.

Cesta domů nicméně stála za to. Napřed nás musel taxikář násilím odvést z taxíku, když jsme předváděli hereckou etudu My z New Yorku nechceme, pak nám to málem uletělo, když se K. zakecala v duty free shopu, ale to nejlepší na mě ještě čekalo. Little did I know, co se na mě chystalo na palubě, kdybych to bývala věděla, tak ale opravdu nikam neletim. Let operovaly ČSA a podle toho to taky vypadalo. Jedno hnusný jídlo, žádný víno a voda jenom když o to člověk hodně poprosil. Nehledě na to, že to byl noční let a pár lidí se možná chtělo pokusit usnout, byla celou dobu zapnutá hlavní světla. K. usnula ještě na JFK a já zůstala sama. Rozdali nám deky a já se zoufale snažila usnout. Přede mnou seděli tři mládenci, kteří teď tři měsíce dělali vedoucího na dětském táboře in the middle of USA nowhere a poprvé po čtvrt roce měli alkohol. Neustále se otáčeli a nabízeli mi Jamesona, kterýho já jsem s nima ale vopravdu pít nechtěla a tam, kde já používám obraty jako ježišmarja nebo sakrafix dosazovali zajímavé zvolání kůže z nutrie!. P.E.K.L.O.

Nechápu jak, ale nakonec jsem si přetáhla tu deku přes hlavu a na pět minut skutečně usnula. Pak mi ale, tentokrát ze sedadel za mnou, zaklepala na rameno ruka a pak věci nabraly rychlý spád. Veselá, smějící se paní mi oznámila, že se asi počůrala a že vůbec nevadí, že to steklo a vylezlo nahoru po mojí dece, protože ona mi dá svojí nerozbalenou deku a pak se zase zahihňala, zavřela oči a probudila se až v Ruzyni. Já, nebohá rozespalá holka, jsem jí to odkejvala a vzala si pytlík s tou dekou a taky ty oči zavřela, protože mi to neštěstí docvaklo až o chvilku později. Analogie ruka-paní-čůrání-deka mě donutila pohlédnout dolů na koberec, kde skutečně byla taková decentní loužička, kterou od mé boty dělilo jen pár milimetrů. Znovu jsem se otočila na paní, která už ale spala spánkem nespravedlivých, pak jsem se podívala na K., která spala spánkem spravedlivých a na ožralý dementy, který bohužel nespali vůbec nijak a začalo mi docházet, že krom toho světla, žádného vína, smutku z návratu, nulového vyspání a strašidelných nabídek ke kalbě budu celej zbytek letu sedět ve chcankách.

Ta bába se nešla ani umýt. Prostě mi to jenom suše oznámila a dělej si s tím co chceš, Achjo Bitch… S letadlama jsou halt problémy, ale tenhle no-picnic bych nepřála ani těm nejdebilnějším komentátorům tady na blogu.

Zítra se těšte na největší z křivd pana Attily, bude to taky stát za to.

Follow

No to je nehorázný, dvoustej hejt is in da house today! A protože já i Attila jsme starý dobráci, zase jsme si připravili něco tak trochu extra. První stovku jsme...