#168 ČAJOVNY
Posted: Červenec 27th, 2011 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 50 Comments »Tzv. čajky jsou dalším pánem na holení z kategorie Témata, která na své místo na 1000 věcech čekají dlouho a trpělivě. Dnes na ně konečně přišla řada, už se nemohly dočkat a vlastně se sama divím, že jsem je napínala takhle dlouho, no nic, zpátky k věci.
Když mi bylo nějakých 14 – 15 let, chodila jsem do čajovny pořád, s mojí tehdejší velkou láskou jsme tam strávili větší než malé množství času a přišlo nám normální se celý odpoledne oblejzat u jedný vodnice, rooibosu a zelenýho čaje. Ostatně dělala to tak většina lidí v našem věku, tak vo co de, resp. vo co šlo?! Čase šel, díkybohu, dál, mé zájmy se od problematiky kde sehnat nejlepší tabák do šíšy a kde mají nejlepší Babiččinu zahrádku zaplaťpámbů posunuly diametrálně jinam a definitivně pro mě toto období skončilo, když jsme tam jednou měli náhradní seminář dějin umění a náš 200kg fantasy-fan kamarád byl nucen sundat si boty.
Od té doby mi bylo jasné, že čajovny jsou pro mě defintivně OUT a PASSÉ a život šel vesele dál. Jenže my jsme se tuhle s kamarádem Tadexem rozhodli, že v rámci retra, legrace a zjištění, co nás na tom tehdá fascinovalo, do čajdy (jo, tak se tomu fakt říká…) zajdeme a když už, tak půjdeme do tý nejčajovnější čajovny ze všech pražskejch čajoven.
Legrace skončila hned před branou čajového chrámu, když jsme ucítili tu typickou a ničím nezaměnitelnou vůni a když říkám vůni, tak tím vlastně myslim smrad. Dodali jsme si odvahy a vstoupili dovnitř a bylo to tam. Všechno to, proč jsem do čajoven přestala chodit, tam prostě furt bylo a bylo to ÚPLNĚ stejný i po těch letech. Někde holt změna není život. Vonný tyčinky zapnutý na plnej výkon, světlo svíčíček (zlatý úsporný žárovky), olezlý koberec a jakože orientální hudba („Teda tohle zní úplně jako z nedělní pohádky na ČT, takovej ten motiv Příjíždí k nám princ“ (c) Tadex), etnolátky všude po zdi i na stropech, archívní bambusový whatever a batikovaná vyčazená obsluha, co to s nějakou rychlostí měla dost na salámu, takže jsme tam, imho, strávili o hodinu a půl dél, než bylo nutné a než jsme vlastně chtěli. Ta vyklidněná nálada, která na tebe má dejchat skrze každej pitomej lampion, mě sere podobně jako povinný klid na hodinách jógy (taky nevermore btw…). Mňo nic, šli jsme statečně dál do největší kuřácké (ve smyslu vodních dýmek, cigára bych tam nenechala ani vykukovat z kabelky) místnosti a do mě jakoby uhodil déja vu blesk. Byl tam rozpadající se botník a v něm… boty. No tak jsme si je teda taky sundali a šli si sednout na zem, protože ty konferenční stolky už byly zabraný lidma, který vypadali jako já ve 14ti, dokonce tam byla i jedna úplně stejně se oblejzající dvojice, z čehož mi nebylo úplně volno. Po neúspěšné objednávce broskvovýho Nestea a Salemu jsme si teda vybrali nějakou shishu a čajdu a saleP a kuskus a čekali jsme…
A čekali jsme na těch matracích a polštářích dlouho, předlouho. Čajovna byla plná lidí a vodredovanej hipík číšník čajovník toho měl prostě hodně na práci a co je horší než vdechovat čmoud z nevoňavejch tyčinek? Vdechovat čmoud z nevoňavejch tyčinek a nemít to čím zapít. V této atmosféře jsme tam ty 2 hodiny nějak prostě vydrželi, ale je pravda, že na konci už jsme si ani moc nepovídali a Tadexovi se začala divně motat hlava. Pak jsme ještě u placení odolali nabídce sypaných čajů na doma a vymotali se ven. Měli jsme pak domluvený regenerační pivo s kámošema a cesta tam byla ještě hodně pod vlivem čajového dobrodružství = nepamatuju si jí. Mě se po chvíli udělalo líp, ale Tadex si musel jít po jednom pivu lehnout, což se zas tak často teda nestává a samosebou z toho viním ty čajotyčinkové výpary.
EH. Co z toho vyplývá? Že do čajovny se po dalších cca 10 let asi fakt nevrátím a to po mě klidně hoď chalvou, ale mnohem milejší mi je smrad z cigaret a rozlitý panáky než dvojitý jablko z vodnice a maté s brčkem.
Tohle nebude úplně typické zařízení čajového typu, jak ho známe a jak ho nemáme rádi AKA improvizovaná čajka v obchoďáku, to je taky dost zajímavá představa.
Follow