#146 RYCHLÉ ŠÍPY

Možná by to taky stálo za řeč, ale dnes se nedočtete nic o tom, že kluci, který jsou tak ušlechtilý a bezvadný mě serou natolik, že bych s nima nešla ani na poštu, tyhle typy já nesnesu… Nebudu tady ani vychvalovat Bratrstvo kočičí pracky, ke kterému jsem vždy měla tak nějak blíž a Štětináč byl imho hezkej kluk. Pravým důvodem, proč mě aktuálně RŠ serou je ten, že kvůli nim už 10 let nejím třešně…

Jako malou Achjo Bitch mě rodiče vzali na nudnou návštěvu, kde nebyli žádné jiné děti a aby mi tu nudu ukrátili, posadili mě ke knihovně. Osudově mě tam tehdy zaujala Velká kniha Rychlých šípů, svazek, kde jsou veškeré příběhy pohromadě. Přečetla jsem ani ne slabou půlku těch komixů, když se rodiče finálně vykecali a šli jsme domů. Já si to chtěla ale dočíst do konce a moje prosba o tento titul byla vyslyšena (cha, se nedivím, která maminka by nechtěla, aby se její děti dobrovolně učili z příkladu kluků co nekouřej a konaj dobro…). Byla to tehdy moje moje fakt oblíbená publikace a následky této skutečnosti musím nést dodnes.

Nevím, kdo z vás RŠ zná, tak pro pořádek kromě všech „dobrodružství“, který hoši zažívali v jeskyni, s cirkusákama, na výpravách, ve Stínadlech, ve škole, na sportovním stadionu, na ledě atd. se tam čas od času objevilo dobrodružství s varovným poselstvím. Dočetla jsem se například, že NIKDY nesmím skákat do vody, když je mi horko, protože umřu… Tak z toho už jsem se vzpamatovala, ale je fakt, že jsem několik let poctivě čekala i v těch největších vedrech.

Co těm blbečkům (a nejvíc Jindrovi Hojerovi) ale nezapomenu do smrti, je ten díl Rychlé šípy radí: Nikdy nepijte na ovoce. Nějak výhodně se jim tehdy povedlo koupit třešně (a mě ještě půl kila do torny!), byly moc dobrý a kluci je jedli, pohoda, všechno zalitý sluncem a pak… pak se to stalo a Jindra se napil vody. Bylo mu strašně zle a nějakej chlap ho dokonce musel odvézt do nemocnice kde si ho nechali. Od tý doby mám, co se třešní týče, jasno. Bolestivé napínání střev mě děsí natolik, že i když v zásadě tuším, že by se mi nic stát nemuselo, tak jsem od těch dvanácti (nebo kolik mi bylo) nevzala do pusy „suchou“ třešeň ani višeň, co kdybych se pak napila vody a byl by se mnou almost-ámen??? V nějakym koláči mi to nevadí, tam už snad nic nehrozí, ale když teď všude rostou třešně, každej je všude trhá, jí a nabízí mi je, tak já musím trapně říkat „ne děkuju, já je moc nemám ráda“. A neumím si pomoct, dětské trauma je zde silnější než zdravý rozum, který mi napovídá, že Foglar to možná přehnal, vzhledem k tomu, že neznám nikoho, kdo by kvůli třešním musel do špitálu… Ale sníst je nedokážu, achjo.

Na tom prvním obrázku je Jindra aka Cherry Cherry Lady…

… takže rozkaz zněl jasně, vodu na ovoce (hlavně to peckovité) za žádnou cenu. A riskovat, že pak budu mít žízeň a nebudu se moct napít nebudu.

PS: Tento díl, koukám, neoslovil jenom mě, nějaké „vtipálky“ inspiroval k vytvoření remixu s názvem Nikdy nepíchej na ovoce, pro více informací klikněte zde.

Follow

Možná by to taky stálo za řeč, ale dnes se nedočtete nic o tom, že kluci, který jsou tak ušlechtilý a bezvadný mě serou natolik, že bych s nima nešla...