#137 CÁKÁNÍ NA LIDI, CO LEZOU DO VODY

Nejsem žádný vodní zvíře. Jako jo, když je třicet nad nulou, tak akceptuju, že už začíná dávat smysl ochladit si organismus ve stejný vodní ploše spolu se sinicemi a čurajícími dětmi, ale že bych vyhledával vodní plochy, jakmile rtuť na teploměru poprvé přeleze dvacítku, to v žádnym případě. (Dokonce jsem se do dneška pořádně nenaučil ani skákat šipku ani plavat kraulem – a ani nemám pocit, že by to byla nějaká zásadní vada mýho charakteru).

Možná s tim maj něco společnýho z větší části zasunutý vzpomínky, jak v předškolním věku polykám andělíčky na nějakém moravském koupališti a cestu ku hladině mi ukáže až chrabrý strýc, když mě popadne za pačesy.. Nebo na to, jak jsem byl v první třídě kvůli shodě jmen chybně zařazen do prvního plaveckého týmu a nepolykal andělíčky znova jen díky včasnému zásahu třídní učitelky Roškové.

Ale kašleme na traumata; já jsem hlavně extrémně teplomilnej živočich, takže se se studenou vodou (jakože většina rybníků mi prostě napoprvé přijde studená) musim vždycky nejdřív trochu seznámit. Dát si takovou jemnou předehru, rozumíme se? Takže vždycky nejdřív tak minutku dvě postávám po kolena či po stehna ve vodě a sbírám odvahu k tomu, abych se rozběhl na hloubku a s výkřikem “Geronimo” se potopil i s hlavou.

Když mě v týhle kontemplační chvilce někdo pocáká studenou vodou, tak bych vraždil. Jsou-li to zrovna nějaký malí dovádějící bastardi, co mě vodní pistolkou trefěj v podstatě neradi, dá se to ještě přežít s kyselym úsměvem a mumláním si pod vousy: “Jednou mi budeš makat na důchod, ty malej hajzle!” Nejhorší je to, když se s váma zrovna koupe nějaká kurva převlečená za kamaráda, nějakej hydrofilní zmrd, kterej si, zatímco já teprve lezu do vody, už stihnul z můstku skočit dvě salta i s vrutem a teď má pocit, že mě koupání jde jako psovi pastva. A přijde a chrstne na mě ledovku a mě se na chvilku vždycky zastaví srdce. Vždycky mám pak chuť udělat mu taky nějakou podobně jemnou, vybranou a elegeantní legraci, třeba mu nasadit dvojitýho nelsona a držet hlavu tak minutku pod vodou, jé, to by byla taky prdel, viď.

A nejvíc mě pak nasere, že to nikdy nezrealizuju, protože ta vodomilná svině vždycky plave rychlejc než já.

Cákni na mě a ustřelim ti hlavu bazukou!

Follow

Nejsem žádný vodní zvíře. Jako jo, když je třicet nad nulou, tak akceptuju, že už začíná dávat smysl ochladit si organismus ve stejný vodní ploše spolu se sinicemi a čurajícími...