#135 ROZMOČENEJ CHLEBA V POLÍVCE

Posted: Červen 9th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 6 Comments »

Dneska to bude hodně o česnečce, protože vážení, já miluju česnečku! S tímhle kouzelným pokrmem mě seznámili již v útlém věku – v naší rodině se jí říkalo oukrop, byla to tekutina takřka bez zavářky a konzumovala se se šťouchanými bramborami s cibulkou.

Až později jsem po hospodách poznal (moravskou?) variantu česnečky s nakrájenou šunkou, sýrem a jako zlatým hřebem s opečeným chlebem. Lahůdky nad lahůdky – pokud si ovšem servírka zrovna nepiluje nehty, netoká po telefonu s nabíječem nebo se nenechává píglovat od provozního a nenechá ji pět ,minut stát v kuchyni. To pak dostanete na stůl hodně smutnou záležitost, co sice voní česnekem, ale místo opečeného chleba v ní plavou rozbředlé kusy pečivového žužu. Hnus! Pečivo si budu nechávat rozmočit v kafi, až budu v důchodu, teď ještě žuby mám!

Minulý víkend jsem strávil na bicyklu a pro přejezdy mezi hospodami bylo nutné zvolit i nějaký zdroj energie. Kromě piva jsme zvolili rovněž polévky, protože pevná strava tíží cyklistu v žaludku. Jaká krása, když šestici uondaných cyklistů přinesli v motorestu obří mísu polévku a vedle ní několik  misek s opečeným chlebem a nakrájenými kousky sýra. Zaplesal jsem nad tím osvíceným krajem, kde tímhle způsobem zabrání rozmočení chleba popsanému v minulém odstavci. Chutě jsem si do misky naložil sýra i chleba, zalil vývarem, zahleděl se na chvíli do slunce, pak ponořil lžíci do talíře a hlt vložil do úst.

Jenže ten chleba byl už rozomočenej – během půl minuty! Po důkladnějším prozkoumání vyšlo najev, že kostičky chleba holt viděly pánev jen z dálky. Ne snad z rychlíku, spíš z osobáku, který staví ve všech stanicích a zastávkách, ale furt z příliš velké dálky na to, aby v polévce vydržel ve formě aspoň minutu. Pražit se, pražit se, pražit se – tak zní moje rada pro přípravu opečeného chleba do polévky. Práce kvapná, málo platná, a u opékání chleba to platí dvakrát.

Zbytečně velký kusy. Malý osmažíš líp.

«
»