#114 VYSOKÝ CHLAPI

Posted: Květen 11th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 31 Comments »

Dorostl jsem v životě do slušnejch stoosmdesáti centimetrů a nikdy jsem z toho neměl vyslovený traumátko, jako mívaj leckterý pánové, co maj tak o deset čísel míň. Na stranu druhou, pamatuju se, jak mi moje bývalá žena jednou řekla, že se jí vždycky líbili vysoký chlapi. „Jak jako vysoký?“ zeptal jsem se podezřívavě. „No… aspoň tolik, jako ty,“ zachránila sice situaci ona, ale já přesto tušil, že je to milosrdná lež, protože ať chci nebo nechci, kdyby mě měl někdo popsat jedinym adjektivem, bude to rozhodně spíš „obtloustlý“ než „vysoký“.

Navíc zjišťuju, že bych teda sice splnil rozměrovej limit pro přijetí k Hradní stráži, ale buďto mám strašnou smůlu, nebo holt ve svý generaci patřim spíš k podprůměru, protože třeba na narvanejch koncertech je můj standardní vizuální zážitek jen hromada zátylků, mezi kterejma občas vykoukne zpěvák kapely. Nemluvě o každý střele, za kterou se ve fotbalový bráně natahuju, ale stačím ji jenom líznout špičkou prstů a míč kvůli mýmu nedostatečnýmu vzrůstu skončí v síti.

Tuhle jsem strávil jeden večírek ve společnosti tří kamarádů, co dorostli na metr pětaosmdesát, metr devadesát a skoro ke dvoum metrům a musim přiznat, že neustálá potřeba zaklánění hlavy při komunikaci mě teda taky pěkně srala. Celej problém jsem nakonec zdánlivě zdárně vyřešil tak, že když jsme zaparkovali kousek od baru u jedněch schůdků, vystoupil jsem na ten první a měl konečně pocit rovného mezi rovnými. Ale když se k nám do debaty připojil člověk další, na kterýho jsem koukal zespoda i s tim schůdkem navíc, otráveně jsem odešel domu.

Takže jo, je to tak. Serou mě chlapi, co narostli vejš než já. A jak jsem se tak poptával kamarádů, začínám mít pocit, že s vejškou u chlapů se to má podobně jako s váhou u ženskejch. Každá ženská si myslí, že by měla mít o tři kila míň – a každej chlap, že by měl mít o tři čísla víc.

No dobře, vlastně jsem spokojenej, protože takhle bych taky dopadnout nechtěl.

«
»