#106 FAMILIÁRNÍ ZDROBŇOVÁNÍ JMEN SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ

To, jak zdrobněliny prorůstají našim jazykem jako tlusťochy bůčkem, jsme tady už zmiňovali, a sluší se říct, že tahle naše osvěta neměla nic společnýho s nedávnym článkem v MF Dnes (jak pro jistotu dodávám pro sojku bonzačku z vydavatelskýho domu, abych zas nebyl označen nějakym spravedlivě rozhořčenym žurnalistou za frajera).

Já si všimnul ještě jedný záležitosti, v tomhle případě oficiálníma médiema přehlídnutý. Pravda, ne tak častý jako je používání slov typu “človíček” nebo “lidičky”; můj krátkej rozbor tématu založenej na empirickejch datech a jistý schopnosti racionálně usuzovat naznačuje, že je to záležitost výhradně holčenčí (pokud znáte nějakýho hrana chlapa, co tuhle hypotézu vylučuje, chutě s nim do komentářů).

Mluvim o familárnim zdrobňování křestních jmen lidí, co člověk nezná. Hodně k tomu maj sklony příznivkyně Lenky Dusilový (která je samozřejmě jedna z nejlepších českejch zpěvaček, ať si kdo chce co chce říká); pocity, že jim Lenka rozumí, v nich vyvolávají přenos na interpreta, pocit, že je to vlastně jejich kámoška. “Ta Léňa mi úplně mluví z duše.” Jo, Léňa Dusilová. Slyšel jsem už ale i Emilka Torrini nebo Ondra Malý. Vašek Havel, to je taky častej případ. Nevim. Kdyby o mě někdo z našich čtenářů mluvil jako o Aťákovi, případně o (už vyplouvá loď) Achjo B. jako o Bičince, přišlo by mi to spíš na tečku.

A asi bych měl samozřejmě ještě něco podotknout, abych předešel případnému útoku vzteklých komentátorů, že kážu vodu a piju víno. Mám pár kamarádů, který jsou lecjak mediálně provařený. Jim jména samozřejmě všelijak zdrobňuju a upravuju k obrazu jejich, o jednom blízkém, co je zrovna na předních stránkách, dokonce s oblibou mluvím jako o Ňuníkovi. Jenže já si můžu dovolit i říct to jemu do očí.

Follow

To, jak zdrobněliny prorůstají našim jazykem jako tlusťochy bůčkem, jsme tady už zmiňovali, a sluší se říct, že tahle naše osvěta neměla nic společnýho s nedávnym článkem v MF Dnes...