#835 ČESNEKOVEJ OCAS

Posted: Září 19th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 9 Comments »

Česnek je senza. Všichni už jste asi slyšeli o jeho zázračných léčivých účincích, že je to elixír mládí, afrodiziakální bomba, životabudič, vitamínovej zázrak a že člověka zbaví kašle, rakoviny a… bohužel i veškerých šancí na milostné vášně, sorry, to afrodiziakum je fakt trochu legrační tip.

Česnek je sice dobrej, ale ta česneková afterparty je skutečně za trest. Někdy se člověk dokáže ovládnout a stroužek si odpustit, ale někdy je prostě NUTNO dát si pod tatarák topinku s česnekem. Vždycky zapomenu, že je to vážně tak nepříjemný a že po konzumaci česneku, českého obvzlášť, je na místě vzít si dovolenou. Vždycky si namluvím, že to přece nemůže bejt tak strašný a že česnek jí denně tisíce lidí a nevyváděj u toho a pak jsem překvapená, že zbytek večera musim mluvit s rukou před pusou – takže sice nikdo neomdlí, ale zároveň mi ani nikdo nerozumí.

Za daných podmínek ta socializace fakt není úplně příjemná, takže jsem se po včerejší večeři odebrala domů, vydrhla si pusu rejžákem a savem a lehla si zády k Š., abych ho nepřiotrávila. Jenže ty silice se takhle snadno odstranit nedaj. A vaše bližní sice můžete odstrčit na kraj postele, ale sami před sebou a před vlastní polepšovnou v hubě prostě neutečete. Trvalo mi pár nekonečných desítek minut, než jsem usnula.

Od tý topinky už uběhlo bezmála 24 hodin a já mám stejně furt smrt česnek na jazyku. Česnek je fakt lahodnej a navíc zdravej, ale ten vocas, to se nedá.

Perks of being forever alone.


#834 FALEŠNÝ OPTIMISMUS FACEBOOKU A JINÝCH SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

Posted: Září 18th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 16 Comments »

Jsou dny, kdy se cejtim úplně na hovno. V takový chvíle se snažim nevotvírat Facebook ani další sbližovací platformy, páč jejich koncentrovanej optimismus mi dokáže okamžitě vnutit pocit, že jsem jedinej zachmuřenej kokot na světě, co zrovna nejásá nad krásně naaranžovaným talířem tomatový polívky a neužívá si nádhernej výhled na Prahu. Ale cítí se… no prostě na to hovno.

Read the rest of this entry »


#833 KDYŽ JE NA POŠTĚ JEN JEDNO OTEVŘENÝ OKNO

Posted: Září 16th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 13 Comments »

Když přijdu na poštu a vytáhnu si lísteček s číslem 127, po hodině čekání uzřím na tabuli svítit cifry 126, 128 a 129. Všechny numera prolítnou éterem, jen 127 ani prd. Zrovna ta moje služba totiž musí bejt VŽDYCKY vykonávaná u tý jedný jediný přepážky, kde je zácpa jak po ovesnym chlebu.

Read the rest of this entry »


#832 KDYŽ MĚ ZAČNE BAVIT NĚCO, CO JSEM SI MYSLEL, ŽE MĚ SERE

Posted: Září 9th, 2014 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 15 Comments »

Ne, nemluvim o takovejch věcech, jako jsou kapary, olivy nebo anální sex. U takovejch věcí je vcelku přirozený, že si k nim člověk v dětství nevytvoří žádnej zásadní pozitivní vztah a oblíbí si je až v pozdějším věku. Existujou ale zcela nesmyslný psychický bloky, kterýma se člověk nechá ovládat, přičemž by jednoduše stačilo říct dost.

Read the rest of this entry »


#831 VÝVAR BEZ KOUSKŮ MASA

Posted: Září 8th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 17 Comments »

Mám ráda polívky. K večeři, ke svačině a vůbec se nebráním ani polívce k snídani. Dokázala bych zde po vzoru Bubby z Forresta Gumpa sáhodlouze popsat všechny polívky, který mám ráda a na jakej způsob, ale nad tím vším je samozřejmě král všech polívek, prazaklád vší gastronomie, univerzální meducínka a pilíř pořadu Prostřeno – vývar. Ale stejně jako v tom Prostřenu, i v opravdickém životě si každej pod slovem vývar představuje něco trochu jiného, bohužel.

Read the rest of this entry »